Green Deal naruby: Proč maříme přebytečnou energii? Využít se dá pro ty nejslabší.

Zdeněk Dvořák
22. 04. 2025
Diskuze a články

Zelený úděl, Green Deal, který je dnes ústřední vizí Evropské unie, vede k dekadentním koncům. Kromě zvýšení životních nákladů přináší paradox, že čím více elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobíme, tím více jí musíme „zmařit“.

Fotogalerie3

Společenským tématem posledních let poutajícím čím dál větší pozornost je takzvaný Green Deal. Tedy balík opatření, který má vést k uhlíkové neutralitě, bezemisnosti Evropské unie a také k její větší energetické úspornosti. Pozornost poutá s ohledem na čím dál více omezení, která přináší, spolu s nárůstem životních nákladů týkajících se základních potřeb.

Právě těch spojených s cenami energií ve všech jejich podobách, od elektřiny přes zemní plyn až po pohonné hmoty. Vzhledem k dopadům se nelze divit, že si tohoto plánu a zpřísňování jednotlivých opatření všímá čím dál více lidí.

Pozoruhodné je, že za této situace se objevila zpráva, že v České republice jsou ve velkém rozsahu instalovány „mařiče energie“. Tedy zařízení, která energii smysluplně nevyužívají, ale skutečně ji maří. Konkrétně v době přebytku elektrické energie v přenosové soustavě proměňují elektřinu na teplo a vyfoukávají ho doslova pánubohu do oken.

Mařiče přebytečné energie možná čeká zákaz, za používání bude hrozit pokuta

Podle veřejně dostupných zpráv nejrůznější investoři požádali do konce loňského roku o připojení těchto zařízení o celkovém příkonu 1 000 megawattů. Jde přibližně o polovinu výkonu temelínské jaderné elektrárny.

Vyrábíme a maříme

Laika napadne, jak je něco takového možné? A je normální, aby se to vůbec dělo? Evropská komise oznamuje plán na zákaz kamen na dřevo a jsou diskutovány sankční daně na nezateplené domy a chalupy, statisíce domácností u nás mají problém zaplatit čím dál vyšší účty za elektřinu a plyn – a v tu samou chvíli se vedou řízení směřující k maření až 1 000 MW energie? To je skutečná dekadence.

Některé zprávy vše podávají v zásadě technokraticky a ospravedlňují věc tak, že nová energetika trpí v některých momentech dne přebytky elektrické energie. A tu je potřeba nějak spotřebovat. To ale není vůbec nic nového. Pozoruhodné na tom je jenom to, jakým způsobem se má problém v zájmu ochrany klimatu vyřešit a že starý osvědčený způsob nikoho nenapadl.

Po solárních baronech dotujeme barony fénové. Česko je velmocí iracionality

Přebytky ve výrobě elektrické energie existovaly vždy. Nenastávaly však ve dne, ale v noci. Řešením bylo zavedení tzv. nočního proudu a instalace různých dispečerem dálkově spínaných spotřebičů, které uměly elektrickou energii přeměnit typicky na tepelnou, jako jsou bojlery nebo akumulační kamna. Specificky v noci energii využívají také přečerpávací elektrárny. Nikdy v minulosti ale nikoho, ani na Západě, ani na Východě, nenapadlo tuto přebytečnou elektrickou energii mařit. S touhle myšlenkou přišla až naše společnost a paradoxně zrovna v době, kdy se oficiálně zaklíná nutností omezit spotřebu energie. Škoda, že v rámci všech dotačních programů nepřišel nikdo s tím, aby se do nemocnic, domovů důchodců, školek, škol, léčeben dlouhodobě nemocných a do dalších podobných zařízení nainstalovaly klimatizace. A dodávala se tam zejména tato přebytečná energie zdarma. Zásadně bychom tím zlepšili podmínky pro ty nejslabší v naší společnosti. Výhodou je, že jde o zařízení v podstatě s nepřetržitým provozem.

Kam s ním?

Pokud jde o školy a školky, dají se ochladit i během víkendu nebo odpoledne a podvečera. A řada klimatizačních jednotek umí i topit. Přebytečná energie by se tedy účelně dala využívat během celého roku. Samozřejmě i k ohřevu vody v bojlerech.

zavřít ×

Našla by využití i jinde. Například v datových centrech, možná dalších provozech, kde lze časovat některé operace s energeticky náročnou technologií. Začít bychom ale mohli se zvyšováním komfortu v našich zdravotních, sociálních a školských zařízeních. To se ale nestalo. Místo toho uvažujeme o likvidaci takového množství energie. Asi je to pro někoho výhodné.

Ministr průmyslu a obchodu předložil pozměňovací návrh, který by tomu měl zabránit. To je chvályhodné. Otázkou je, proč až teď a jestli se stihne do voleb schválit. Ale to hlavní zůstává.

Jak je něco takového možné? Můžeme jen hádat, jaký dopad to má na každého, kdo to vidí. A jaký si udělá obrázek nejenom o politice Evropské unie a České republiky, ale také o celém systému, jeho elitách, včetně demokracie samé, když vše vede k tak dekadentním koncům.

-----------